Koloidní stříbro a argýrie – jak je to doopravdy

     Mezi nejčastější argumenty odpůrců koloidního stříbra patří přesvědčení o tom, že vnitřní užívání koloidního stříbra způsobuje argýrii. Tedy typické zvolání: „Nepij to, nebo zmodráš!“ Pojďme se tedy společně podívat, jak je to ve skutečnosti. 

     Co je to tedy argýrie? Je to trvalé šedomodré zabarvení kůže, sítnice, sliznice a vnitřních orgánů, způsobené dlouhodobou vnitřní expozicí  stříbrnými solemi. Někdy se také můžeme setkat s pojmy argyróza, případně dyschromie (důsledek argýrie). V podstatě se jedná o předávkování stříbrem, které není určené pro vnitřní užívání. Organismus ho pak nedokáže vyloučit v dostatečné míře a stříbro se v těle ukládá. Dochází totiž k vytváření nerozpustných selenidů a sulfidů stříbra, které se ukládají ve vnitřních vrstvách pokožky. Modrošedé zbarvení kůže bývá obzvlášť výrazné v místech vystavených slunečnímu záření. Argyrie se vyskytuje ve dvou formách, jako systémová (celková) a lokalizovaná (místní) argyrie. Mukokutánní nálezy u systémové argyrie jsou výsledkem zvýšeného množství stříbra v séru, což vede k ukládání kovů do sliznic a kůže. Systémová argyrie se projevuje hlavně na místech vystavených slunci, kdy dochází ke zvýšení množství melaninu. Často jsou také zasaženy spojivky a sliznice úst. Lokalizovaná argyrie nastává, když kůže absorbuje stříbro přímo ze zdroje ve vnějším prostředí, např. z náušnic (citováno z M. N. Fisher - Scar-localized argyria secondary to silver sulfadiazine team, 2003). 

     Vždy jde o nevratnou změnu pigmentace kůže. Drtivá většina zdokumentovaných případů onemocnění byla způsobena užíváním stříbrných solí, vdechováním stříbrného prachu (např. ve stříbrných dolech apod.), tedy ne koloidním stříbrem. V České resp. Československé republice nebyl nikdy žádný případ evidován. 

Paul Karason (fotka linkovaná z webu abcnews.com, autor: James Devaney)

     A nyní ke zdokumentovaným případům argýrie, způsobené užíváním „koloidního stříbra“ (uvozovky jsou na místě, viz dále). Celosvětově se jedná spíše o jednotky případů, nemluvíme tedy o nějakém masivním nebezpečí (srovnejte např. se statistikou 100.000 Američanů usmrcených vlivem nežádoucích účinků léčiv na předpis). Asi nejznámějším se stal Paul Karason, přezdívaný "Taťka Šmoula". Fotografie v novinách, rozhovory v televizi včetně vystoupení v show slavné Oprah z něho udělaly doslova legendu. Paul Karason si sám diagnostikoval dermatitidu a proto začal pravidelně pít koloidní stříbro. Pil ho 1x až 2x denně cca 30 ml nepřetržitě po dobu 12 let (některé zdroje uvádí 14 let)! K tomu si ještě pravidelně mazal pokožku stříbrným krémem a v některých případech přidával do roztoku jedlou sodu či kuchyňskou sůl. Za svůj život tedy vypil přibližně 200 litrů (!) koloidního stříbra. Navíc vyrobeného „podomácku“, z nedostatečně pročištěné vody, takže můžeme předpokládat, že se mu do těla nedostávalo čisté koloidní stříbro, ale roztok stříbrných solí. Zajímavé je to, co řekl v roce 2008 v rozhovoru pro ABC News. Že slabého namodralého zbarvení své kůže si všiml již několik let před prvním užíváním stříbra. Vyvolává to spekulace o možném vzácném genetickém onemocnění methemoglobinemii (snížené schopnosti vázat kyslík na hemoglobin, projevující se také modravou kůží). Každopádně Paul Karason zemřel v roce 2013 ve věku 62 let a kupodivu ne na otravu stříbrem, ale na infarkt komplikovaný se zápalem plic a mrtvicí.   

Stan Jones (fotka linkovaná z webu howstuffworks.com, autor: John Liston)

     Dalším zdokumentovaným případem je senátorský kandidát Stan Jones. Ten si ze strachu z nedostatku antibiotik začal opět podomácku vyrábět roztok stříbra. Protože k tomu používal nijak nečištěnou a navíc velmi tvrdou vodu z běžného vodovodního řadu, dostával po několik let užívání do těla ne čisté koloidní stříbro, ale roztok stříbrných solí. Jeho pleť nebyla tak jasně modrá, jako u Karasona, spíše měla zsinalý nádech. Také měl šedomodré nehty. 

     Známý je též příběh Rosemary Jacobsové, která v padesátých letech několik let pravidelně užívala nosní kapky na alergii s příměsí stříbra. V důsledku toho jí zešedl obličej. Pravděpodobně se opět nejednalo o čisté koloidní stříbro (tehdejší technologie výroby), ale o stříbrné soli. 

Rosemary Jacobs (fotka linkovaná z webu rosemary-jacobs.blogspot.cz/, autor: Chick Schwartz)

     To byly ty nejznámější zdokumentované případy argýrie, způsobené vnitřním užíváním stříbra. A co si z toho máme odnést za poučení? Nejspíše to, že máme vždy a za všech okolností používat mozek a vystříhat se extrémů z obou stran: 

1. Pokud někdo tvrdí, že lze koloidní stříbro užívat naprosto bez obav v jakémkoliv množství a po neomezenou dobu, tak mu nevěřte. Přistupujte ke koloidnímu stříbru jako k (přírodnímu) antibiotiku, tedy s respektem. Vždy dodržujte doporučené dávkování a dobu užívání. Penicilín byste přeci také nepolykali ve dvojnásobném množství než je to předepsané a půl roku v kuse… Nezapomeňte, že na stříbro (i ve formě koloidu) může existovat kontaktní alergie. Koloidní stříbro by neměli užívat pacienti se sníženou funkcí jater a ledvin, těhotné a kojící ženy, malé děti. Uvědomte si, že při léčebné kůře koloidním stříbrem může docházet k nepříjemným vedlejším účinkům - do těla se uvolňuje mnoho odumřelých patogenů a jejich toxinů a to má za následek, že můžete pociťovat bolest hlavy, škrábání v krku, zahlenění, neklid, psychickou nepohodu apod. Jedná se o tzv. Herxheimerovu reakci, náhlé zhoršení příznaků po podání antibiotik. Tyto příznaky odezní během krátké doby po kompletním vyloučení patogenů z těla. Napomůžete tomu pravidelným pitím většího množství čisté vody po celý den. 

2. Pokud někdo tvrdí, že koloidní stříbro nesmíte za žádných okolností užívat vnitřně, jinak zmodráte, tak mu také nevěřte. Při dodržení předepsaného dávkování prostě nemůže k argýrii dojít. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je možné zkonzumovat během života až 10 g stříbra, aniž by se jakkoli zvýšilo riziko vzniku tohoto onemocnění. Pro srovnání: pokud chcete léčit např. angínu koloidním stříbrem, vypijete během 10 dnů přibližně 1 půllitrovou láhev koloidního stříbra s koncentrací 14 mg Ag/1 L. Dostanete tak do těla celkem 7 mg stříbra. Abyste dosáhli mezní dávky stříbra dle WHO, museli byste tuto kůru absolvovat celkem 1.428krát. A tím by se pouze zvýšilo riziko vzniku argýrie. 

3. Pokud se rozhodnete užívat koloidní stříbro vnitřně, ujistěte se, že si kupujete opravdu kvalitní koloid. Tedy že je to čisté stříbro a nejedná se o stříbrné soli (nedostatečně čištěná voda, nedodržení hygieny při výrobě apod.) Že má koloid opravdu deklarovanou koncentraci a správnou velikost částic stříbra. Je třeba si najít nějakého kvalitního výrobce, který vám stříbro nejenom prodá, ale také vám kvalifikovaně poradí - vždyť má svým způsobem za vás odpovědnost!. Asi nejlepší je doporučení od člověka, který takové stříbro vyzkoušel a ono mu pomohlo. Existují určité signály, kdy byste měli minimálně zpozornět: výrobce není dohledatelný (nestojí za ním konkrétní osoba), neuvádí žádné kontaktní údaje. Není možná fyzická návštěva výrobce (prodejce), osobní konzultace a odběr zboží. Má nápadně nízké ceny. Loví pacienty v internetových diskusích či na Facebooku a přemlouvá je ke koupi. Není schopen prokázat, jaká je skutečná koncentrace a jak velké jsou částice stříbra v roztoku např. výsledkem měření v nezávislé laboratoři.