Již staří latiníci…
…tak začínají všichni, kteří chtějí vyjádřit, že něco bylo tak dávno, že vlastně nevíme, kdy to bylo. Užívání stříbra k ochraně lidského zdraví je ovšem ještě daleko starší než staří latiníci, protože v době, kdy čínští lékaři užívali k akupunktuře stříbrné jehly (aby zabránili případné infekci ran), psal se rok 7000 před Kristem a staří latiníci oděni kůží ještě nevynalezli latinu.
Znalost výjimečných účinků stříbra v medicíně putovala ze starověké Číny do starověké Indie a odtud přes Persii do Evropy. Zhruba v době, kdy staří latiníci vynalezli politiku a fackovali se na Foru Romanu, kdo z nich je lepší republikán, Alexandr Veliký v čele svých vojsk poručil přepravovat vodu na pití pro armádu ve stříbrných nádobách, protože zůstávala déle čerstvá a nepřenášela nemoci.
Ovšem ani staří latiníci nepřehlédli stříbrná kouzla – užívali stříbrné nádoby na jídlo, vodu i víno a do mléka vkládali stříbrné mince, aby je chránili před mikroby; užívali také stříbrné příbory a stolní nářadí a nádobí.
Když do Říma vpadly hordy barbarů, vygumovaly ohněm a mečem staré latiníky z knihy historie i s jejich hygienou a demokracií, ovšem užívání stříbra převzali, byť si je opředli mnoha pověstmi o upírech, vlkodlacích a božském původu stříbra.
Zlatý věk koloidního stříbra
Zabrousili jsme do dávné minulosti, kdy báby kořenářky chránily krajáče mléka před zkysnutím vkládáním stříbrných mincí, stříbrné křtitelnice v kostelích odháněly morovou nákazu a šlechta jedla stříbrnými příbory. Naši předkové to dělali, protože to fungovalo, ale proč to funguje, to nevěděli a tak oplétali stříbro závojem pověr, čar a kouzel.
Dvacáté století se dostavilo se skřípotem parních strojů, v prvních automobilech a s letadly nad hlavou. Škrtlo vlkodlaky a čarodějnice a prostřednictvím vědeckých metod prokázalo, že stříbrná mince vložená do mléka nezabraňuje jeho zkysání, protože je kouzelná, ale protože horní vrstva atomů stříbra takovéto mince reaguje se vzdušným kyslíkem na neviditelnou vrstvu oxidu stříbra. Po položení takovéto mince do mléka, putují tyto ionty stříbra do tekutého média a ničí bakterie kyseliny mléčné, které jsou odpovědné za zkysnutí, žádné čáry máry – prostá věda.
První polovina dvacátého století přála koloidnímu stříbru jako dobrá sudička – předepisovali jej tisíce lékařů po celém světě. Jeho antibakteriální, antimykotické a antifungicidní účinky byly jasně prokázány v lazaretech na frontách první světové války. Koloidní stříbro zabraňuje vzniku zánětů či zmírňuje jejich průběh, dezinfikuje vodu a tím chrání člověka před nákazou, výrazně pomáhá při hojení popálenin a ran na kůži i sliznicích. Masivně se koloidní stříbro využívalo nejen k boji s nemocemi, ale i k prevenci při epidemiích, na podporu imunity.
Ovšem už v této době siru Flemingovi na Petriho misce vykvetla podivná plíseň a koloidní stříbro jako lék bylo na dlouhý čas odsunuto antibiotiky do pozadí. A to je opravdu velká škoda, jak si povíme v některém z dalších článků o bakteriální rezistenci proti antibiotikům.
Ivan Kříž